Dominik Eulberg: Vypráví se o mně vtipy Dominik Eulberg: Vypráví se o mně vtipy

Dělat rozhovor s vystudovaným biologem a originálním techno producentem v jedné osobě byl zážitek, díky kterému jsem oprášil všechny své znalosti nejen z hodin ekologie a anatomie zvířat. V takřka hodinovém rozhovoru jsme probrali začátky jeho kariéry, alternativní zdroje energie, Karotteho vztah k přírodě, Dominikovo drogové období, připravované album i nekompromisní názor na Boiler Room. Seznamte se s nadšeným ornitologem, který má skutečně co říct.

Ahoj Dominiku, jak se kluk vyrůstající na německém venkově v 80. letech dostane k DJingu?
Narodil jsem se ve Westerwaldu, což je obec mezi Frankfurtem a Kolínem. Je to spíš taková dědina v bohatě zalesněné oblasti, kde pochopitelně nebyla žádná klubová scéna. Jezdili jsme ale občas do Frankfurtu i Kolína, kde se scéna již rozjížděla. Frankfurt byl hodně o trancu a melodické taneční hudbě, naopak Kolín byl „minimalističtější“ a já byl jednoduše ovlivněn oběma směry, a proto jsem roku 1993 pořídil první gramce a začal hrát. Myslím, že dodneška v mé produkci i v mých setech můžete slyšet vlivy těchto dvou měst – mám rád melodie a abstrakci i jednoduché a propracované beaty.

Kterými DJi nebo producenty jsi byl v počátcích nejvíce ovlivněn?
Samozřejmě Svenem Väthem, který měl v té době svou radiovou show Clubnight. Kupoval jsem takřka všechny desky, které v té relaci zazněly a představ si jak to bylo kolikrát těžké, protože samozřejmě neexistoval žádný internet. Občas ale v novinách vycházely kompletní playlisty této show, takže to se hnedka v recordshopu nakupovalo snadněji (smích). Nutno taky podotknout, že o to víc jsem si těch desek vážil…

Taktéž mě hodně ovlivnil Aphex Twin, CJ Bolland a mnoho dalších jmen a projektů.

Paralelně s dráhou DJe ses však vydal i na akademickou půdu…
Přesně tak, studoval jsem biologii v Bonnu a pak jsem šel pracovat do jednoho národního parku jako ochránce přírody, respektive správce jednoho lesního okrsku a nyní pracuji pro jeden národní časopis zabývající se přírodou. Ve svých článcích chci lidem ukázat, že za krásami přírody nemusí jezdit do Afriky nebo kamkoli jinam. Příroda začíná hned za jejich domem a stačí se jen rozhlédnout. Jednu dobu jsem dělal i učitele biologie, ale s tím už jsem přestal.

Mimo jiné se věnuji komentovaným výpravám… například tuto neděli budu lidi provázet po nalezištích paleontologických vykopávek. V rámci jedné radioshow, kde bývám hostem, mohou lidé vyhrát i vstupenky na takovou prohlídku.

Tentokrát se výpravy zúčastní dokonce i Karotte… já budu mluvit a on chlastat (smích). On přírodu miluje, ale neví o ní vůbec nic….

Rád bych ještě zmínil, že se specializuji na výzkum netopýrů, kteří jsou v současnosti na našem území velmi ohroženi v důsledku značného množství větrných elektráren. Netopýři jsou totiž schopni zplodit během roku pouze jednoho potomka, takže se velmi těžko aklimatizují na současné nástrahy lidské civilizace. Představ si, že proti lopatce mlýnu, která měří 3-4 metry, letí zvíře vážící 3-4 gramy orientující se pouze pomocí echolokace. Velmi snadno tak dochází k jeho zranění a usmrcení, proto se touto problematiku zabývám a snažím se těmto tvorům pomoci.

Tím se dostáváme k určité kontraproduktivitě některých alternativních zdrojů energie…
Jasně! Já jsem samozřejmě zastáncem alternativních zdrojů energie, ale větrné elektrárny jsou jednoduše slepou uličkou, protože přináší mnohem víc škody než užitku. Je to ale jako se vším – stojí za tím peníze, lobby a lidi, kterým je tu úplně u pr*ele a jde jim jen o to, aby vyrobili a prodali co nejvíc takových elektráren.

Existuje ale spousta jiných a lepších způsobů jak energii získávat. Fotovoltaické články nebo geotermální energie mají mnohem větší potenciál než předražené větrné elektrárny.

Německo se minulý rok celkem radikálně rozhodlo pro postupné odstavení jaderných elektráren. Není to naopak až příliš unáhlený krok? Nebyla by lepší cesta kompromisu?
Důležité je uvědomit si, že se jedná o postupný plán, který však podle mě vede ke správnému cíli. Jaderné elektrárny jsou velmi „zranitelné“ a následky bývají tak katastrofální, že s nimi nemá cenu riskovat. Na druhou stranu jedná se o globální problém – my tady v Evropě máme ten luxus, že si můžeme dovolit přemýšlet o tom, zda li je pro nás jádro optimální či ne, ale jiné země s mnohem větším počtem obyvatel jednoduše nemají na výběr.

Já byl například nedávno v Turecku, v oblasti která je tektonicky velmi aktivní. Každý tam ví, že během 50 let do sebe místní tektonické desky narazí a víš co tam dělají? Staví jednu jadernou elektrárnu vedle druhé! Neuvědomují si, že přírodu neoblbnou.

V mnoha rozhovorech zmiňuješ, že elektronická hudba a příroda k sobě mají velmi blízko. Mohl bys to trochu rozvést?
No, ta myšlenka tkví v tom, že i elektronická hudba je součástí přírody. Například když jsme objevili atomy, řekli jsme si: „Ahá, všechno se skládá z atomů!“ a potom jsme objevili kvarky (pozn. elementární částice, ze kterých se skládají například protony a neutrony) a řekli jsme si: „No jasně, všechno je přeci z kvarků.“ A za chvilku objevíme ještě něco menšího, co se bude jmenovat třeba „superněco“ a bude to matematicky prokazatelné. Důležité však je, že všechny tyto částice vykonávají nějaký kmitavý pohyb. A hudba – to je vlastně taky kmitání! Například struna houslí, která se sama o sobě chvěje, je složená z částic, které se taky neustále chvějí. A proto tvrdím, že všechno je hudba!

Chápu tě a je krásný polemizovat o přírodě a hudbě, ale ruku na srdce – ve studiu i v klubu do této harmonie často vstupuje ještě další aspekt a tím jsou drogy…
…ano a musím se přiznat, že s drogami mám mnohaleté zkušenosti, ale takřka před deseti lety jsem s tím sekl. Samozřejmě, že drogy jsou s elektronickou hudbou odjakživa spjaty a troufám si říct, že kdyby nebylo drog, nebyla by EDM tak daleko jako je teď. Co je to ale vlastně droga? Tabák, káva, alkohol – to všechno jsou regulérní drogy, které jen někdo posvětil. Pro mě je ale kouření trávy stejný jako pití alkoholu. Můžeš po tom být fakt happy, ale nesmíš dovolit, aby droga začala brát tebe. Je sranda opít se, nebo zahulit si, ale když si dáš 20 panáků vodky, tak už něco není v pořádku. Bohužel čím dál tím víc mladejch lidí nevnímá tuhle hranici, ztrácí se a stávají se závislými.

Já přestal brát drogy ze dvou důvodů – tím prvním je, že nechci přijít o řidičák, který je pro mě životně důležitý. Teda ne že bych někdy řídil pod vlivem, ale pokud si dáš brko někde na dovolené, třeba na Ibize a týden na to tě chytnou policajti jak řídíš domů z letiště a udělají ti test, tak můžeš být úplně v pohodě, ale stejně ti to vy slinách najdou.

Zase je to ale o tom lobby… kdyby všichni hulili trávu, tak likérky přestanou mít kšefty a to se pánům nahoře nebude líbit…

Druhým důvodem je to, že drogy pouze aktivují oblasti ve tvém mozku, které tam již existují, jen nevíš jak je používat – nemáš k nim klíč. Droga sice může být tím klíčem, ale ve skutečnosti jsou i jiné cesty, jak tyto mozkové oblasti osvobodit. Já například medituji a chodím na velmi dlouhé procházky přírodou (třeba 30 km). Dokážu tak osvobodit svou mysl, být šťastný a mnohem spokojenější než na amfetaminu nebo podobné sra*ce. Uznávám, že jsem si nakonec vybral tu složitější cestu, ale jsem za to rád.

Od tvého posledního alba Diorama uběhly už více jak dva roky. Nepřemýšlel jsi o nějakém novém albu?
Jasně a dokonce už na něm dělám. V hlavě mám určitý koncept, který by měl zatím zůstat tajemstvím. Nějaké tracky mám již hotové a již teď mohu prozradit, že budou hodně melodické. Pracuji s obrovskou škálou zvuků, takže to jde celkem pomalu, ale myslím, že během příštího roku by mohlo být album hotové. Pravděpodobně bude obsahovat dvanáct skladeb.

Tajemný koncept a tucet skladeb… má to nějakou symboliku?
Hehe, ano, ale nechci o tom zatím mluvit. Půjde o spojení symboliky cifer a přírody. Další otázku, prosím. (smích)

Před několika měsíci jsi odehrál set v Boiler room. Jak ti sedí celý tento koncept hraní před webkamerou s lidmi za zády?
Abych pravdu řekl, tak mě ten koncept moc neoslovil… sice je fajn, že si tam člověk může zkusit zahrát trochu více „experimentálně“, protože primárním účelem není roztancovat lidi, ale… mno… jak bych to řekl. Boiler room je takový „nemastný neslaný“. Představ si, že stojíš před zdí, na které je kamera a veškerou energii přenášíš někam, kde vlastně nikdo není. V podstatě je ti jedno, jestli za tebou lidi jsou nebo ne. Kdyby mi řekli, ať hraju někde na vrcholku hory, tak je to pro mě mnohem větší zážitek, než hrát zády k lidem, kteří jsou ožralí nebo sjetí a mají potřebu mávat do kamery. OMG… ani nevím co víc k tomu říct. Tohle jde mimo mě. Stejně si myslím, že se na to dívají hlavně lidi na afterparties a smějí se individuím, co se v těch videích objevují.

Před rozhovorem jsem pročítal tvoje webové stránky a několikrát jsem si poslechl album Diorama i další nezapomenutelné hity z tvé produkce a musím uznat, že je až neskutečné, jak je tvá hudba provázaná s vizuálním pojetím skladeb. Ať už jde o přebal alba nebo obyčejný artwork na Beatportu. Je všechna tato grafika taky v tvé režii?
Ano, ano, pro mě je vizuální aspekt hudby velmi důležitý. Je součástí mého sdělení, které chci lidem předat a artworky jsou dalším způsobem, jak tuto vizi lidem přiblížit.

Vím, že jsem v tomhle směru neskutečně otravný a každá grafika je výsledkem dlouhých diskusí. Každého ilustrátora dokážu dostat do fáze, kdy mě začne nenávidět. Volám mu 4-5x denně a říkám mu: „Tohle doprava, tohle víc na střed, a tak podobně.“

Dokonce se o mně začaly vyprávět i vtipy. Mé příjmení Eulberg v němčině znamená „soví hora“, takže mě začali přezdívat „Wendeberg“. „Wende“ znamená „měnit“, takže si mě dobírají a říkají o mně, že pořád něco měním.

V České republice už jsi párkrát hrál, a proto bych se tě rád zeptal, co tě v ČR nejvíce zaujalo z pohledu vystudovaného biologa?
Naposledy, když jsem u vás hrál v Brně, tak jsem po cestě z vídeňského letiště viděl obrovská jezera (pozn. Nové Mlýny) poblíž kterých bylo obrovské množství všemožných druhů ptáků. Určitě bych se tam někdy rád vypravil na delší průzkum.

Druhou část rozhovoru přineseme již brzy…